Brnenska vyskovnice
vrcholové knihy
Johnnyho jarních 24 hodin v Jesníkách

Johnnyho jarních 24 hodin v Jesníkách

3.-4.4. 2010

V pátek večer si ještě chystám plavky na výlet do slunného Podyjí, ale v sobotu ráno už je všechno jinak. V 9h se dozvídám, že Podyjí se nekoná.

Jako nejlepší náhradní varianta pro strávení víkendu se jeví výlet do Jeseníků a obnovení knihy na Vysoké holi, což jsem měl původně v plánu. Moc se mi tam ale s ohledem na předpovídanou přicházející frontu nechce, navíc zatímco v Brně je krásně, webkamera na Ovčárně ukazuje úplnou mlhu. Ale někdo to tam zanést musí a už tam ta kniha chybí několik měsíců. Budu to hnusný počasí prostě muset nějak zvládnout. Zjišťuju teda spoje pro tu časově nejkratší variantu, odpovídajícím způsobem měním obsah báglu a valím na vlak. Nezohledňuju sobotní řídký provoz šalin a tak místo toho dojíždím trajfem na Čáru a dál už musím pěšky - jinak to nestihnu. Je asi 15 stupňů a v poklusu přes Svoboďák v běžkových botách, zimních gatích, s báglem na zádech a lyžema v ruce působím mírné pozdvižení. Dobíhám na nádr, předbíhám borce, co jde k pokladně s tím, že spěchám, on jen tak nevěřícně kouká, kam že to ještě jedu na běžky, kupuju zpáteční lístek do Šumperka a lezu do vlaku s rezervou asi 5 minut. Už na začátku cesty ve vlaku je mi však takový vedro, že postupně převlíkám všechny vrstvy až do kraťasů, který jsem si bral jen tak jako vycpávku.

Shodou okolností je tento vlak rychlík Brno - Šumperk, takže krátce před 14h vystupuju na nádraží už s výhledem na první zasněžený kopce. V kšeftu poblíž nádraží doplňuju zásoby a pak už se busem přesouvám na Skřítka. Kousek za Klepáčovem jsou první větší fleky sněhu. Je 15h a vydávám se ze Skřítka směrem na Jelení studánku, se kterou jsem počítal jako s nocležištěm. Můj narychlo vymyšlený plán na neděli byl projít hřebenovku dál na Červenoh. sedlo. Ale autobus mi od tam jede v 12:50, což není zas až tolik času na cestu z Jelení studánky ještě s případnou odbočkou na Praděd. Kupodivu je ale NÁDHERNĚ, s čímž jsem opravdu nepočítal. V hlavě mi proto naskakuje nápad zkusit se ještě od Jelení studánky posunout dál. Další možný nocležiště je přístřešek Kamzík za Švýcárnou. Ale to je zase už moc daleko, takže ještě uvidíme. Stoupu ke Ztraceným kamenům. Stále není dost sněhu na běžkování, zato je furt dost teplo na kraťasy. U Ztracených kamenů svačím a potkávám dvojici, která ráno taky vyrazila z Brna. Zasvěcuju je do výškovnice a pak společně stoupeme na Pec. Pak už se trhám a za Pecným konečně nasazuju lyže jedu na Jelení studánku. Kniha nezklamala, zápisů v ní spousta, pro zálohu je neoficiálně fotím, ale body nechávám dalším - možná té dvojici za mnou, uvidíme. Je něco po 17h a pokračuju dál směrem na Vysokou holi. V sedle za Jelením hřbetem potkávám ještě dva lidi, co stoupou od Františkovy myslivny a míří přespat na Jelení studánku. Osobně jsem čekal, že tam bude nával, tak jsem zvědav, kolik z toho data 3.-4.4. bude zápisů v knize.

Stoupu na Vysokou holi, je stále krásně, teď už téměř úplně jasno. Dorážím k chatce, schránka je podle očekávání bez knihy, doplňuju ji, dělám zápis a pozvolna začínám řešit, co dál. Je něco před sedmou, slunce stále krásně osvětluje z boku Praděd, ale začíná se trochu ochlazovat, takže se už převlíkám z kraťasů do "pyžama" - dlouhých gatí navíc s jednou vnitřní vrstvou. Vypadá to totiž na nocleh tady na vrcholu. Kupodivu zjišťuju, že v chatce je nějaká podivná osoba, která moc vstřícná k mýmu dotazu na přespání není. Proto se radši mizím schovat opodál pod kosodřevinu. Nemám stan, takže netábořím v rezervaci. Zalízám do spacáku, jím studenou večeři - vařič jsem si nebral, tak to bylo jednodušší. Ovšem v průběhu lovení jídla v báglu zjišťuju, že se mi v něm otevřela tuba s lepidlem a mám od něj ulepený všechno včetně spacáku. Řeším to, jak se dá, čištěním sněhem, ovšem tvrdej firn není na to úplně to nejlepší. Podobnej osud, ovšem naštěstí už v sáčku, potkal paprikovou omáčku, takže od ní mám jen ostatní jídlo. Stmívá se, poslední pohled na červeně svítící vysílač na Pradědu, přikrývám se plachtou, kterou se snažím jistit lyžema a hůlkama proti odfouknutí. Je teprve něco po osmé, ale začíná fučet a tak se zavrtávám do spacáku a dělám, že spím.

Spánek to moc kvalitní není, ale krátce po 6h, kdy už je opravdu docela kosa na nohy se probouzí budík (probouzí sebe, mě ne), aby mě upozornil, že bude vycházet slunce. To je pro mě jedinečná šance vidět odsud Tatry. Vykukuju ven ale zas tak dobrá viditelnost není a tak dělám dva snímky na mobil a ještě na chvíli zalízám. Někdy po 7 hodině už ukončuju "spaní", lezu ven, balím to jedu pryč. Ještě zastávka u knihy, kdy zmrzlýma rukama píšu, že jsem přežil noc a jedu k Petrákům. Bohužel ale po pár metrech mizí sníh a je potřeba často přecházet úseky po trávě. Nad horní konečnou šlepru se objevuje stopa vedoucí k Petrovým kamenům, jedu po ní, ale objíždí je zleva, tj. ze západu, což mě trochu znejisťuje, kam že to vlastně jedu. Každopádně jsem v těchto místech ještě nebyl, tak fotím Praděd a Vysokou holi z nových pohledů. Ruce mrznou, takže už radši jedu. Stejně to nakonec musím stočit doprava na sjezdovku a po ní to cik-cak splužit až na cestu od Ovčárny. Na ní postupně rozmrzám a jako místo hygieny a první snídaně volím Kurzák. Cestou dál se už začínají objevovat běžkaři v obou směrech. Je stále krásně jasno, ale viditelnost do dálky je dost slabá, stěží je vidět Kraličák.

Na Praděd dorážím kolem půl desáté, stále před hlavním náporem turistů. Vrcholová kniha je v pořádku, ovšem k mému překvapení je téměř úplně popsaná. Nesu s sebou i univerzální náhradní knihu, takže probíhá výměna s přelepováním textů - ke slovu přichází naštěstí i to lepidlo, takže ho naštěstí netáhnu zbytečně, když už napáchalo takový věci předchozí večer. Ještě zkouším přesvědčit lidi kolem k posledním zápisům do staré knihy a k fotodokumentaci, ale chytají se jen na zápisy. Těch je nakonec podstatně víc, než se v této knize očekávalo (20 místo odhadovaných 8). Dávám si další snídani a po jedenácté vyrážím dolů - jinam to nejde. Na cestu do Červh. sedla mám asi 100 minut, ale věřím, že to pojede.

Bohužel už před Švýcárnou je sníh docela mokrej a na mých starých a nenamazaných běžkách to jede dost blbě. Ale za Švýcárnou se to zase trochu rozjede, takže někdy v 12h jsem u přístřešku u Kamzíka. Cestu dál jsem jel naposledy před 5 lety a ještě v protisměru, takže se mi daří ji docela podcenit a beru to, jako už hotovou věc, že to za 50 minut stíhám. Přitom je to ještě asi 7 km a není vůbec jistý, kolik z toho bude sjízdnýho. Přidávám se ke dvojici lidí, co už se vrací z výletu, kteří občas u míst bez sněhu hlásí, že "tady to ráno šlo", což moc optimisticky, zvlášť pro dolní část cesty, nezní. Postupně přibývá míst, kde je potřeba sundat lyže, připomíná mně to závody na olympiádě, kde se taky několikrát mění lyže. Jenže já mám furt ty stejný, takže to jede furt stejně blbě. Nakonec ale dorážím do sedla asi 15 minut před autobusem, což byl naprosto ideální čas. A tak nastupuju do autobusu a ukončuju tak svoji lyžařskou sezónu.

V Šumperku jsem krátce před 14h, nasedám do vlaku a koukám na příjezd rychlíku, co mě sem přesně před jedním dnem přivezl. Před 24 hodinama, ze kterých jsem polovinu strávil na Vysoké holi. Do Brna přijíždím pro tuto akci tím nejvhodnějším rychlíkem - Pradědem - v 16:38, už zase v kraťasech, je tu 17 stupňů, což je počasí víc na ty kraťasy než na běžkový boty...

Celková doba trvání: 1 den, 5 hodin, 20 minut

Cena za dopravu:

  • zpáteční lístek na vlak Brno - Šumperk: 362 Kč (plná cena bez Z-karty),
  • bus Šumperk - Skřítek: 38 Kč,
  • bus Červenohorské sedlo - Šumperk: 47 Kč.
Celkem 447 Kč ... takže příště jedu stopem.

Johnny
Česká tábornická unie, oblast Jižní Morava, TK Korýši © 2009  |  www[zavinac]vyskovnice.cz