Brnenska vyskovnice
vrcholové knihy

Polní poklad (jaro 2010)

Immer Bereit, 2011


Na podzim mě Fachmanovo hledání přinutilo zkusit jej dohnat (předehnat už asi sotva) a začít sbírat fotky a body. Dosud jsem Fachmanovi pouze dával avízo, že na Hobrtenkách už nikdo dlouho nefotil. Zásadním zdrojem bodů byl záříjový výlet na mopedu na Devět skal přes Studnicu a Horní les. Na základě těchto bodů jsem nakoupil všechny stopy, až na tu poslední. Posledního října při příležitosti přechodu na zimní čas jsme se s Fachmanem vypravili na cvičný pochod spojený s hledáním pokladu. Vytipovaná místa nad Nedvězím se naprosto neosvědčila. Znechuceni jsme dokončili zbytek pětašedesátikilometrového výletu a na poklad se na čas zapomnělo. Až nedávno poslal Johnny e-mail s lakonickým oznámením ,,Tak se nám boj o poklad zajímavě komplikuje.“ Nedalo mně to a začal jsem znova kombinovat, znova študovat systém půlení vzdáleností mezi získanými vrcholy a ořezávání mapy. Padlo na to nemálo času u internetové mapy a malovacího programu. Ačkoliv byl monitor již hustě poset osami, nebyl jsem z toho příliš moudrý. Bylo jasné (pokud jsem věc pochopil správně) jen to, že poklad není jižně od Nedvězí. Rozhodl jsem se proto pro nový výlet za pokladem. Fachman však vydal šibeniční podmínku, že bez poslední stopy nejede. Naštudoval jsem tedy možnost parazitování a se špatným pocitem podfuku stopu získal. To bylo v pátek večer. Hádanka ,,Nejvyšší vrchol Baltu“ mě ve spojení se vzpomínkami na dovolenou v Polsku tak zmátla, že jsem v atlase zběsile hledal vrstevnice ostrova Gotlandu i jiných. Až o dost později mě napadl opačný postup, a sice prohlédnout si mapu okolí Bystrého. Nápis Baldský vrch (693 mnm) vysvětlil vše. Pomocí fotomapy jsem vytipoval několik možných lesních nároží. Dobrou pomůckou byla i fotografie místa. Podle roční doby focení jsem určil, že fotka byla pořízena přibližně v poledne. Podle stínů se celkem jasně daly určit světové strany a také to, že světlý flek na obzoru bude asi Drahanská. Tato cenná stopa byla samozřejmě k ničemu, protože už dříve bylo jasné, že poklad se zřejmě nachází na pravém břehu Svitavy. V sobotu v šest ráno jsme s Fachmanem odložili vůz před pekařem v Bystrém a po kratším motání se v temných uličkách se konečně vydali na Jedlovou. Příjemná vichřice lomcovala vším okolo. Hovořili jsme o venkovské próze místního kraje a nevšímali si deště. Ostatně pro ten případ jsem byl vybaven velkoplošnými oranžovými brejlemi a zmijovkou s kšiltem, počasí tak bylo bez šance.

Dalším pobíháním okolo jsme se trochu minuli cíle, ale již byl vidět tvar obzoru podle tvaru na fotografii. Podle znalostí deskriptivní geometrie jsem si promítl obzor do správného obrazu a tím zjistil, kterým směrem se asi máme přesunout, abychom byli správně. Marast byl příšernej, boty jak od prasete, ale při odborné diskusi na energetická témata cesta ubíhala snadno. Potom jsme se tedy octli na místě pokladu a vyzvedli jej. Poklad byl i po roce zcela v pořádku a naprosto vodotěsný. Na paměť toho jsme si dali opékaný kabanos a pivo a přes Stašov a Hamry se navrátili k autu.


Na benzinové čerpací stanici, zrovna když jsme hovořili o pevných palivech pro dopravu, jsem nakoupil benzin a nastala druhá část programu – automobilový výlet jako zcela nový prvek. Volně jsme se dostali do Kadova a přímou nejkratší cestou odešli na Devět skal. Velice podivuhodná byla přítomnost sněhu v lese, takže čvachtavým pohybem vpřed jsme dolezli na vrchol zrovna se západem. Pobrali jsme body a spěchali nazpět. Ne snad, že by Brno čekalo, ale bylo nutné se ještě stavit do hostince v Olší. Nakonec jsme do Brna společně s pokladem dojeli asi v deset večer.


Výsledky: Ca 190 km strojně, 32 km pěšky, 1 poklad, 0 policejních hlídek, 50+100,- útrata v hostinci, 420,- útrata benzín.

Immer Bereit
Česká tábornická unie, oblast Jižní Morava, TK Korýši © 2009  |  www[zavinac]vyskovnice.cz