Brnenska vyskovnice
vrcholové knihy

Kozí poklad (podzim 2011)

Aldes, 2011


Jednoho sobotního večera jsem se rozhodl, že za získané fotobody konečně nakoupím stopy k pokladu. Zpočátku jsem měl tendenci šetřit a nekoupil je úplně všechny, ale brzy jsem pochopil, že tudy cesta nevede. V principu výškovnice se ještě nevyznám a přiznám se, že se mi do studování toho, jak to vlastně funguje, moc nechtělo. Bodů bylo dost, takže proč je nevyužít? Koupil jsem tedy poslední nápovědu, která mě spolehlivě dovedla k cíli. Tou poslední stopou byl totiž Liščí kopec u Dolních Dunajovic. Vzal jsem tedy mapu a pátral po nějakém významném a zajímavém vrcholu v nejbližším okolí. Okamžitě mi do oka padla Velká Slunečná, která je nejvyšším a nejvýraznějším bodem Dunajovických vrchů a má typický pyramidovitý tvar. Na fotografiích z místa pokladu je právě onen pyramidovitý tvar zachycen, takže jsem byl přesvědčen, že je poklad ukryt právě tam. Mělo to jeden háček, v neděli slavila mamka narozeniny, proto jsem celou akci musel odložit o týden. Neuvěřitelně jsem se těšil a odpočítával každý den. Tolik očekávaný den D jsem pečlivě naplánoval. Podle mého předpokladu nemělo nalezení pokladu zabrat příliš mnoho času, takže jsem chtěl po jeho vyzvednutí absolvovat ještě výstup na jeden z vrcholů Brněnské výškovnice. Volba byla jasná: pojedu na Velkou Javořinu! Jednak je to pěkný výšlap a pak tam bývá taky poměrně dost bodů.

V sobotu ráno jsem vyrazil autem směr Dolní Dunajovice. Když už jsem se blížil k cíli, najednou se přede mnou objevil nádherný útvar silně připomínající Džoserovu pyramidu v Egyptě. Autem jsem dojel až téměř k němu. Mému zraku neušlo jedno místečko, kde rostly malé borovice. To je ono, pomyslel jsem si. V cestě však stál elektrický ohradník, který byl místy poměrně dost vysoký. Bylo potřeba vyřešit problém, jak se dostat nahoru a přitom nepřijít k úrazu. Nakonec se mi podařilo najít vhodné místo k překonání ohradníku, takže mi již nestálo nic v cestě. Poklad byl za několik málo okamžiků můj! Dovnitř se ale bohužel dostalo trochu vody, musel jsem proto část jeho obsahu sušit na sluníčku, které ten den nádherně svítilo. Bylo to opravdu překrásné ráno a překrásné místo, o němž jsem doposud neměl tušení.



Po obhlédnutí terénu a pořízení několika fotografií jsem se vrátil k autu a vyrazil přes Mikulov, Břeclav, Hodonín a Veselí nad Moravou do Květné, odkud započal můj výšlap na Velkou Javořinu. Terén byl náročný, ale kupředu mě hnala touha získat další porci bodů. V tu chvíli jsem ještě neměl tušení, jak zajímavé setkání mě nahoře čeká. Ke knize jsem dorazil notně propocený a ihned začal s prací. V momentě, kdy jsem udělal zápis a dofotil poslední stránku, se objevil pár, který mě okamžitě oslovil. Jak se ukázalo, jednalo se o „fotičku“ Veroniku a jejího kamaráda a vzdáleného příbuzného Marka. Samozřejmě ji moje počínání nepotěšilo, protože jsem ji právě vyfouknul téměř dvě stě bodů, ale na naše navazování kontaktů to naštěstí nemělo negativní vliv.


Po krátkém občerstvení jsme se rozhodli, že společně podnikneme výlet na Jelenec, kde se nachází stará vojenská rozhledna, která je vysoká 50 metrů. Musím říct, že to byl perfektní nápad, který bych sám určitě nezrealizoval. Marek s Veronikou nahoře hledali kešku, ale i když ji nenašli, byl nádherný rozhled z posledního patra rozhledny dostatečnou odměnou za podniknutou námahu. Jako revanš za vyfouknuté body jsem Veronice a Markovi nabídnul odvoz do Brna (což bych samozřejmě jako slušně vychovaný člověk udělal tak jako tak). Nabídka byla přijata, i když ani pro jednoho z nich nebylo Brno cílovou stanicí. Společně jsme tedy sestoupili zpět do Květné, odkud se pokračovalo autem. Marka jsme vysadili na vlak v Moravském Písku a dál cestovali ve dvou. Do Brna jsme dorazili před šestou hodinou, což Veronika ocenila, protože ji za chvíli jel vlak do Adamova. I když to byl svým způsobem náročný den, opravdu se povedl a přinesl i nezapomenutelná překvapení. Už se těším na další poklad i setkání.


Aldes
Česká tábornická unie, oblast Jižní Morava, TK Korýši © 2009  |  www[zavinac]vyskovnice.cz