Z místa každého pokladu je k němu uvedena obrazová dokumentace. Podle stop hráč hledá co nejpřesnější určení, kde by toto místo mohlo být.
Každá stopa obsahuje jméno a výšku jednoho vrcholu výškovnice vztažené k místu pokladu, tj. vrcholu takového, že neexistují vrcholy vyšší a současně bližší k místu pokladu. Hráč se tyto vrcholy dozvídá postupně se zmenšující nadmořskou výškou (a tedy i vzdáleností od pokladu). Proto pozdější nápověda dává bližší určení pokladu. Teoreticky poslední z nich určuje už oblast velkou v řádech jednotek kilometrů čtverečních, ovšem ne vždy jsou k mání všechny tyto vrcholy. V novějších hrách je možno získat pouze nějaký úsek celé výškovnice, tj. vrcholy, které jsou nejblížší o své nadmořské výšce a ta je vyšší než nějaká (neuvedená) hodnota. Nelze tedy spoléhat na to, že poklad se nachází poblíž posledního vrcholu. Ve vytipované oblastni už hráč hledá místo na základě znalosti obrazové dokumentace.
Nenechte se odradit zdánilvou složitostí geometrického postupu. Ve skutečnosti stačí pár čar na mapě a máte to :-). A pokud ne, nebojte se zeptat.
Vše vychází z podstaty výběru daných vrcholů – jsou to vrcholy výškovnice místa pokladu. Obrácený postup znamená hledání tzv. inverzní výškovnice k danému vrcholu, tj. oblast, pro kterou je tento vrchol "významný" – nejbližší o své nadmořské výšce.
Například pro vrchol Horní les (774) nad Vírskou přehradou je oblast jeho vrcholu na obrázku. Jedná se o mnohoúhelník, jehož strany vzniknou jako osy dvojic vrcholů, z nichž jedním je Horní les a dalším je blízký vyšší vrchol. Západní strany odpovídají kopcům ve Žďárských vrších: severní Buchtovu kopci (809), jižní vrcholu Kamenice (780). Východní hranice je tvořena osami náležícím vrcholům (od severu): Špičák (798) u Výprachtic, Volyň (876) v CHKO Jesníky, Kelčský Javorník (865), bělokarpatský Čupec (818). Průnikem takových mnohoúhelníků získáme upřesnění, kde se místo pokladu nachází.
Další informaci nám dává i pořadí, ve kterém stopy příjimáme - plyne z něj, které vrcholy stopami nejsou. Jejich inverzní výškovnice naopak můžeme od získané množiny odečíst. Za vrchol vždy považujeme bod v krajině, který svou výškou převyšuje své okolí a který je od každého takového vyššího bodu vzdálen minimálně 0,5 km a sedlo mezi nimi je hluboké aspoň 10m. Skály vyčnívající z hřebenů nebo úbočí kopců přitom nepočítáme jako samostatné vrcholy.
Přestože by to podle předchozího výkladu mohlo vypadat, že k vyluštění polohy pokladu je potřeba doktorát z matematiky, praktický postup může zvládnout v podstatě kdokoliv s mapou, dvěma pravítky a tužkou. Ještě více se však práce usnadní pomocí počítačového programu, který jsme za tímto účelem pro vás připravili. Najdete ho ZDE. POZOR! Není podporován prohlížečem Opera a některými staršími prohlížeči.
Dále už budete potřebovat jen trochu znalostí horopisu ČR a okolí (to se dá však vyvážit uměním hledáním v mapě a na internetu) a logického uvažování.
Uvedený program umožňuje kreslení os mezi dvěma body v mapě a "odříznutí" příslušné poloroviny.
Po nakoupení stop máme tabulku se stopami a příslušnými odkazy na mapu. Při jeho použití se nám zobrazí mapa s modře znázorněnými vrcholy (stopami). Střídavým klikáním na tento vrchol a blízké vyšší vrcholy (těm budeme říkat "protivrcholy") se zobrazují červené poloroviny, v nichž poklad neleží. (Přibližnou nadmořskou výšku zjistíme pravým kliknutím na dané místo.) Po chvíli zjistíme, že další vyšší vrcholy už nám oblast neomezí a nemusíme se jimi dále zabývat (ke kontrole, zda jsme něco nevynechali, slouží funkce Kruh, ale pro začátečníky můžeme tuto funkci vynechat). Takto najdeme najdeme inverzní výškovnici k první stopě. V průběhu pátrání a konstrukce oblasti můžeme situaci uložit. Ke každému pokladu má každý hráč jednu paměť. Můžeme tedy při pátrání po jednom pokladu využívat i paměti pro jiné poklady.
Pro uplatnění 2. (a každé další) stopy, předpokládejme, že už máme omezení, které dávají všechny předešlé stopy. V tabulce vybereme příslušnou stopu (vrchol) S a kliknutím na ni opět zobrazeníme mapu, v níž jsou modře vyznačeny všechny stopy až po tuto. Načteme uloženou situaci (pozor, ať omylem nedáme Uložit, tím bychom situaci v paměti vymazali!) a hledáme protivrcholy k vybrané stopě S. Jistě bude jedním z nich předchozí stopa P, tedy kliknutím na vrcholy S a P (v tomto pořadí) vytvoříme příslušnou polorovinu, která však nemusí oblast omezit. Zásadní otázkou nyní je, zda pro vrchol S najdeme nějaký protivrchol X nižší než P (tj. vrchol X, jenž má výšku mezi výškami S a P, nebyl tedy ještě jako protivrchol použit). Pokud ano, pak provedeme kliknutí na dvojici P a X, čímž se (při vhodném výběru vrcholu X) odečte část inverzní výškovnice vrcholu X. Na dvojici S, X již neklikáme, tato polorovina nám oblast již neomezí. Toto provedeme i pro další nalezené vrcholy X. Jiné omezení (pro vrchol S) získat nemůžeme.
Ve většině případů jsou ceny stop odvozeny od jejich užitečnosti. Proto je vhodné průběžně měřit velikost omezené oblasti. Toho dosáhneme vytvořením průsečíků na stranách mnohoúhelníka (viz nápověda k mapě) a následným zobrazením polygonu. Cena dává v hodonotu v procentech, o kolik se použitím příslušné stopy zmenší nalezená oblast. Mělo by tedy přibližně platit:
Vzhledem k tomu, že nemusí být zjevné, které vrcholy se jako vhodné omezující vrcholy X mohou použít, je tu funkce Kruh, která nám počet možností výrazně omezí. Vyznačíme některý roh R mnohoúhelníka jako průsečík ploch (viz nápověda k mapě) a klikneme na stopu S. Pak klikem na tlačítko Kruh se na mapě zobrazí kruh se středm v R o poloměru vzdálenosti (R,S). Protivrchol X hledáme uvitř tohoto kruhu (nikoliv na hranici). Pokud jej najdeme, pak se roh R se odříznutím pomocí protivrcholu X odstraní. (Napřed je potřeba pravý myšítkem kliknout na kruh a tím ho odstranit). Proces hledání a odřezávání opakujeme dokud je čím odřezávat.
HRAJTE O POKLAD BRNĚNSKÉ VÝŠKOVNICE
